Bolest v těle a co nám říká
autor: Eva Kovářová 2017
Nemoc jako volání těla o naši pozornost
Připravila jsem pro vás několik tipů, které vycházejí především z mé vlastní zkušenosti bolesti zad a výhřezu ploténky. Jsou to informace obecně použitelné a pro většinu z vás jednoduše aplikovatelné, jen je třeba vzít za sebe zodpovědnost a být ochotný změnit zaběhnutý stereotyp.
Jak praví védy, fyzické tělo je nejhmotnějším projevem mysli a mysl je naopak nejjemnějším projevem fyzického těla. Navzájem se tedy 100% ovlivňují a tvoří jednotný celek.
V období stresu, ve kterém většina lidí žije prakticky neustále, klademe na tělo a mysl přehnané nároky, zatímco se mylně domníváme, že je to standard. Několik let to dokonce i vydržíme a vyzýváme tělo k nadlidským výkonům bez toho, aniž bychom jej opečovávali, natož mu projevili vděčnost za to, že nám umožňuje vše, co prožíváme. Každý jedinec dokáže sloužit vnějším požadavkům světa různě dlouho. Každý se však alespoň jednou za život setká s určitým zastavením se. Jednoho dne tato zátěž propukne v nějakou nemoc či bolest v těle, aby tělo volající o pomoc přitáhlo konečně naši POZORNOST a řeklo nám dost! Bohužel často chápeme bolest jako něco, co nás obtěžuje v naší pracovní kariéře, či nám kříží naše osobní plány a je nám na obtíž věnovat se zrovna bolestem v těle, či nemoci a chceme vše rychle za jedno setkání u terapeuta/lékaře vyléčit. Chováme se k bolesti jakoby nás snad skočila odněkud zvenku… Na problém v těle se většinou střádá několik měsíců či let určitým naším chováním, či jsme se s určitými předpoklady již narodili, zdědili je nebo je úkolem naši duše se tím vypořádat, i když se dědí po generace. Ve chvíli, kdy vás bolest opravdu vyřadí z běžného režimu nezbývá nic jiného, než se zastavit, zklidnit se a hledat cestu ke klidu, ke svému tělu. Tady nám ŽIVOT ukazuje svou sílu a ať chce naše mysl změnit tento stav sebevíce, nepomůže nic než své tělo začít poslouchat a vnímat a opravdu začít něco měnit ve svém chování a chápání vztahu ke svému tělu. Pokud nic nezměníme, bolest jako náš učitel zůstává a může se ještě zvětšovat. Moje bolest byla, a občas ještě je, tím nejlepším učitelem toho, co je a co pro mě není správné, i když si často moje hlava myslela něco jiného :-). Naučme se více cítit nežli myslet a tělo bude mnohem radostnější.
Vyčerpanost, únava versus plní života a radosti
Obecně dnešní uspěchaná doba, tím více město, klade vysoké nároky na všechny naše smysly a tím nám utíká velké množství energie. Různé zvuky (hluk), blikající předměty a velké množství hýbajících se objektů přitahují pozornost našich očí a naše mysl se snaží bezpočet těchto impulsů zpracovávat a tím se vyčerpává. Dále se vyčerpáváme také častým mluvením, jíme nadměrné množství jídla v nesprávnou časovou dobu a v poslední řadě dýcháme znečištěný vzduch, namísto abychom cítili vůni přírody. Pokud jsou neustále naše smysly vytížené díky obrovskému množství podnětů, vede to k únavě, oslabení imunity, ale i frustraci, vyčerpanosti dokonce i k depresím. Tady je na řadě kromě jiného například jóga, kdy pozornost namíříme skrze dech a prociťování pozic dovnitř, do těla, namísto aby všechna naše pozornost směřovala ven z těla. Pokud v těle dlouhodobě pozornost chybí, tělo se pochopitelně skrze nemoci a bolesti hlásí o POZORNOST (můžeme říci lásku) a my mu pozornost můžeme nabídnout především jakoukoliv formou sebe péče. Ráda bych ještě zmínila důležitost doteku, který nám v dnešní době chybí, neboť se hodně izolujeme a uzavíráme se a pokud nějaké doteky dostáváme, jedná se většinou pouze o sexuálně zabarvený dotek. Skvělým řešením jsou masáže, nejlépe od někoho, koho máte rádi nebo například partnerská jóga. Existují výzkumy, které jasně prokazují velmi léčivou sílu láskyplného doteku :-). Další velkou roli také hraje čistota vztahů a emoce, které v této souvislosti prožíváme (to je na samostatný článek, ale je to také oblast, na kterou se se svými klienty koukáme a hledáme cestu k harmonii). Dalším důležitým faktorem je nedostatek pohybu. Když se tělo nehýbe, chybí pohyb, energie v těle stagnuje – představte si rybník, kam nepřitéká voda ani neodtéká pryč – stane se z něho pomalu zapáchající nemocný rybník. Oproti tomu si představte řeku, která je plná síly a pohybu :-). Nebyli jsme stvoření k sezení a nečinnosti, ale k rozmanitému a přirozenému pohybu, ideálně k životu v radosti a živosti.
Pozornost – sebeláska
Obecně nejčastější příčinou různých problémů po těle je nedostatek POZORNOSTI – SEBELÁSKY. Upřednostňujeme druhé lidi oproti nám samým a pokud si uděláme přeci jen chvilku pro sebe, již máme špatný pocit, že jsme sobečtí. Slovo sobeckost má negativní zabarvení, které se velmi hodí jakémukoliv státnímu systému, ale potlačuje zdravý stav jedince. Pojďme slovo sobeckost nahradit slovem sebeláska či sebepéče, pojďme opět navázat laskavý vztah se svým tělem, začít mu naslouchat a rozvíjet tak život ve svém těle, cítit se plni radosti a naplnění. Navažte se svým tělem stejný vztah jako s nejlepším kamarádem a partnerem, ke kterému cítíte respekt, lásku, vděčnost a obdiv. Pokud si nevěnujeme pozornost, žijeme poloviční život a s tím jsou spojené i jisté problémy. Vesmír přeci nevynaložil tak obrovské úsilí k vytvoření zázraku jako je narození člověka jen proto, abychom žili jen napůl, to by byla škoda :-). Zkuste si položit otázku: Proč jsem se narodil/a na tento svět? …Asi ne proto, abych vystudovala 5 vysokých škol, abych se věnovala pracovní kariéře a upracovala se do únavového syndromu, abych nosila nejdražší šaty… Já svou odpověď ještě nemám, ale cítím, že skrze prociťování těla a zkoumání zázraku jménem život právě skrze tělo je cesta, která mě k této odpovědi pomalu vede.
Tipy, jak si věnovat POZORNOST:
1. Věnujte se pohybovým aktivitám, které jsou laskavé k našemu tělu (jakákoliv forma vědomého a dostatečně pomalého pohybu jako je jóga, thai-čhi, čchi-kung, feldenkreisova metoda, meditace a relaxace a spousta dalších). Pokud sedíte například 10-14 hod denně v práci a z ničeho nic začnete běhat (nejlépe bosí…) nebo začnete hrát squash, tenis a podobně, je to pro unavené tělo velký šok a povede u spousty lidí spíše k negativní reakci těla. Sporty jsou velmi prospěšné, ale záleží v jaké fyzické kondici se zrovna nacházíte a tomu přizpůsobit pohybovou aktivitu. Problém je, že se neumíme odhadnout, neznáme se a neposloucháme potřeby svého těla. Každý z nás je navíc originál a potřebuje i jiný přístup. Poznávat sám sebe a své potřeby je důležitou součástí cesty ke změně. Čím více se člověk poznává a je schopen cítit (nikoliv myslet si), co je pro něj příznivé, tím harmoničtější podmínky může pro svůj život tvořit.
2. Dopřejte si masáže, fyzioterapeuta, saunu, abyste mohli prožívat hluboké uvolnění, které je pro tělo největším lékem na cokoliv :-).
3. Jezte potraviny s vysokým obsahem živé energie, tzv.prány a především je konzumujte vklidu a ideálně si vařte sami s dobrou energií a náladou. To, JAK jídlo jíme, tak bude probíhat trávení a tolik živin je schopno tělo pro sebe využít. Často lidé konzumují biopotraviny, „super food“ aj. a myslí si, že je to pro tělo to nejlepší, ale pokud tyto potraviny jíte ve stresu a ve stoje či dokonce při chůzi, živiny z tohoto jídla se vstřebají jen minimálně.
4. Neodkládejte automatické potřeby těla (vylučování, spaní, zívání, hlad, žízeň, kýchání atd.)
5. Dopřejte si dovolenou, neodkládejte ji :-)!!
6. Dopřejte si ranní a večerní rituály – Ráno cvičení 5 až 30 min, dobrá snídaně, studená sprcha po probuzení, poslech příjemné hudby, večer hygiena a v zimě si můžete dopřát mazání těla vhodným olejem, aby pokožka v chladných měsících nevysychala, což také souvisí s bolestmi kloubů a zad. Je dobré přidat i více kvalitního oleje do jídelníčku.
Bolest a cirkulace energie
Bolest v těle se objevuje v místech, kde přestala volně proudit energie. Rozproudit znovu energii v tomto místě můžeme velmi dobře také například při józe pomocí vhodných pozic a dechu. Tam, kam proudí dech (a prána – což je životní energie v podobě menších molekul než je kyslík, kterou přijímáme s každým nádechem), tam může dobře proudit léčivá energie (prána = proud vědomí) a bolest se rozpouští, je nahrazována životní energií. Pokud si vezmete náš systém jako nádobu, kde se vyskytuje nějaká energie, která interaguje s energií prostředí, mohou nastat například tyto stavy:
1. energie do těla přichází, ale nevychází ven. Jaký to má následek? V těle se energie blokuje, snaží se tam vejít a když se tam již nevejde vyústí v nějakou nemoc či emocionální projev (Příklad: Když se ve vás hromadí určitá emoce a vy to nedáváte navenek najevo, ale uvnitř vás se to „vaří“ ale neděláte nic proto, abyste ji uvolnili – například lidé, kteří reagují podrážděně, autoimunitní onemocnění, zablokovaná záda aj). V naší kultuře velmi častá příčina obtíží, neboť si nedovolujeme emoce a napětí uvolňovat (je to v naší kultuře chápáno jako známka slabosti a tak se z nás stávají jen položiví jedinci bez emocionálních reakcí, což rozhodně neprospívá našemu zdraví…). Napětí se dá také uvolnit skrze pohybové aktivity, ideálně při spolupráci s vědomým dechem.
2. Druhá varianta je, že nám energie odtéká pryč z těla a do těla proudí pouze minimálně. My se pak cítíme vyčerpaní (například pokud máme přehnaně pečovatelské sklony, máme sklony k workoholismu, či jsme profesionální sportovci a jen tělo „používáme“ a nebo zkrátka nedoplňujeme dostatek kvalitní energie ve formě jídla, spánku, odpočinku.)
3. Ideálním stavem je, když může energie do těla volně proudit a volně z něj vycházet ven a zároveň, když si tělo umí energii tvořit samo. Může do našeho systému vejít jakýkoliv impuls, ale pokud jsme schopni se svojí energií pracovat a umíme ji buď transformovat či uvolnit z těla ven, zajišťuje nám to harmonii a zdraví. Jak energii v těle cirkulovat a jak s ní zacházet nás opět může dobře naučit jóga či jiné většinou východní praxe (jógové pozice, dechová cvičení, relaxace, meditace, obrácení smyslů dovnitř do těla aj.).
Je více důležité JAK cvičíte než CO cvičíte
Pokud již budeme mluvit o józe a vnímání těla při pohybu, existují samozřejmě různé varianty vhodných cviků. Kromě konkrétně zvolených cviků, které vybere jógový terapeut či fyizioterapeut, záleží také velmi na způsobu dýchání či míře úsilí, jakým jedinec cvik provádí. Často ke mě přijdou lidé a řeknou mi, že byli u několika terapeutů, ale nikdo jim nepomohl – může to být samozřejmě nedostatečnost terapeuta, ale ve většině případů se jedná o často vědomě či nevědomě špatný přístup klienta. Například nadměrné úsilí je pro tělo další stres a nedovoluje tělu uvolnit bolestivou část a naopak přílišná laxnost nedovolí tělu léčivou energii nastartovat. Každý se na škále mezi nadměrným úsilím a přílišnou laxností vyskytuje jinde a já se ho snažím vést směrem k ideálnímu středu. Míra úsilí a způsob dýchání mi prozrazuje, jak se jedinec chová i ve vnějším světě a jsem schopná odhadnout jeho povahové rysy, které například způsobují i bolesti zad či jiné problémy – stejně tak, jak jsem to za posledních několik let pozorovala při vlastním cvičení sama na sobě, kdy jsem objevila spoustu paralel, mezi způsobem, jak provádím cvik a jak dýchám a na co při tom myslím – vše toto přesně odpovídá tomu, co prožívám a jak se chovám v běžném životě.
Jak rozpustit bolest při cvičení?
Pokud provádíme nějaký zvolený cvik a setkáme se například se svalovou bolestí kdekoliv po těle, je třeba se zastavit, zavést pozornost a dech do tohoto místa a pozorovat, co se začne dít, zůstat s bolestí a být trpěliví a laskaví sami k sobě tak dlouho, jak cítíte, že je třeba. Tento moment je opravdu velmi důležitý a je třeba se na chvíli s bolestí zastavit a čekat, co se stane. Někdy se nestane nic, jindy začne maličko bolest ustupovat a pokud úplně vyprázdníme naši mysl a staneme se dechem, může dojít úplnému uvolnění bolesti, které je často spojené s uvolněním nějaké emoce, skrze pláč či smích. Všechny příběhy, které jsme prožili se do našeho těla obtiskávají a projevují se skrze pohodu či bolest v těle. Čekají na to, až je začneme uvolňovat, aby bylo tělo čistší a my se cítili radostnější a lehčí. Nebojte se tedy svou bolest pozorovat, dýchat s ní a odevzdat se přítomnému okamžiku. Někdy je ve svalu uložené tak velké množství napětí, že je pro jedince těžké zachovat trpělivost, klid a plnou pozornost a nedovoluje mu to v pozici setrvat.
Většinou, když se setkáme s bolestí, reagujeme úplně naopak. Buď děláme, že ji nevidíme a převedeme pozornost jinam, nebo reagujeme negativní emocí – naštvanost, rozhořčení či smutek nad naším stavem. Ideálně si také můžeme vzít prášek a tím schováme bolest pod povrch. Pokud to takto praktikujeme několik let, bolest nejprve šeptá, pak volá a nakonec začne křičet tak, že přehluší vše a ocitnete se jen vy a vaše bolest. Bolest se stane vaším učitelem a směřuje každý váš krok, říká vám, co vyhovuje a co naopak, a tak může pomalinku měnit celý váš život tak, abyste se změnili a posunuli se, jak se to stalo mě. Výhřez mých plotének dramaticky změnil můj životní styl, ale i osobnost a já za to mohu být jedině vděčná, i když zpočátku jsem se měnit vůbec nechtěla, protože člověk chce žít to, na co je zvyklý. Život měl však se mnou jiné plány a to, jaké má plány má hlava je o mnoho menší síla než ta síla, která nás zplodila, vytvořila planetu Zemi a celý vesmír. Síla, která drží pohromadě naše těla tak, aby fungovala. Život je obrovský zázrak a my si často myslíme, že vše musí být dle našich plánů. Tak to bohudík opravdu není a proto je život plný neplánovaných překvapení :-).